Historie
Spousta z nás bonsajistické umění mylně spojuje s Japonskem. První zmíňky o bonsajích pocházejí ze staré Číny, kde se tomuto umění říká "penjing", kde byly bonsaje uměním čínských vzdělanců, kteří je vytvořili za účelem rozvoje charakteru a k vytříbení smyslu pro estetično. Postupně se však staly záležitostí i těch nejchudších obyvatel.
Velmi pravděpodobné také je, že obecné zásady pěstování stromů v nádobách byla do Číny možná přinesena ještě mnohem dříve z Indie. O tom, kde, kdy a kdo začal jako první pěstovat a tvarvat bonsaje existuje více vysvětlení. První dochované zprávy pocházejí ze 6-8 století právě z Číny, ale jak už jsme řekli - pravděpodobnost, že toto umění vznikalo někde jinde a daleko dříve je velká.
V období 6.-10. století přejímalo Japonsko spoustu čínských směrů. Převzalo jak vyspělou čínskou vzdělanost, tak také pěstování bonsají, které už bylo na úrovni vytříbeného žánru zahradního umění. Zpočátku byly bonsaje pěstovány pouze v klášterech a na císařském dvoře. V průběhu let, pak Japonci začali vytvářet osobité umělecké odvětví odpovídající jejich estetickým a filosofickým názorům. Při tvarování stromu přichází ke slovu i sama osobnost pěstitele. Bonsaj může vyjadřovat, bujnost, harmonii, bojovnost nebo hravost a vypovídat tak i o pěstiteli samotném. Staré bonsaje se dědí z generace na generaci a patří k rodinným pokladům .
Do Evropy pronikly první zprávy o existenci bonsají už v 16. století. Poprvé byly bonsaje předvedeny na výstavě v Paříži v roce 1889. Krátce na to se pak obliba v jejich pěstování začala rychle šířit nejenom Evropou, ale i Austrálií a Spojenými státy. Velký rozmach pěstování bonsají nastal po skončení druhé světové války, kdy si vojáci bojující na dálném východě přivezli velké množství bonsají jako válečnou kořist.
